Manuál na Mozek aneb Jak se hodit do klidu

Blog post

Psycholožka Alžběta si vždycky myslela, že úspěch má být vydřený. Proto první dva roky svojí praxe usilovně pracovala a doufala, že si tak zaslouží vytoužený pocit štěstí a spokojenosti. Když nic takového nepřicházelo a ještě se přidaly zdravotní problémy, zjistila, že takhle to nepůjde.

Jak se psychologovi stane, že převrátí život vzhůru nohama?

Na úplném začátku byl pohled na hodiny. Pracovala jsem tou dobou ve velké psychiatrické nemocnici a měla jsem za to, že mám práci snů. Pocitově to byla spíš noční můra. Byla jsem chronicky unavená, nespokojená s penězi a rozčarovaná ze systému, ve kterém jsem se ocitla.

Hlavní myšlenkou se stalo: “Kdy už to skončí?”. Při pohledu na hodiny jsem počítala, kolik zbývá do konce pracovní doby, do konce týdne, do dovolené… A pak přišla ta nejděsivější myšlenka: “Kolik asi zbývá do konce života?”.  Tam mě zamrazilo.

Tohle zažívá někdy asi každý z nás. Co Tě přimělo úplně odejít?

Začala jsem se sama sebe ptát, jestli se život opravdu musí žít takhle. Úplně nejdůležitější krok bylo dovolit si i když jen na krátkou chvíli myslet jinak. Poprvé jsem sama sobě přiznala, že tohle je můj život a záleží jen na mě, co s ním udělám. A tam někde začala poctivá revize toho, co dělám proto, že to opravdu chci dělat a co dělám proto, že bych měla.

V tu chvíli sem se vyděsila podruhé. Velká většina mých aktivit v pracovním, vztahovém i osobním životě byla daná tím, o čem si někdo jiný myslel, že je to správně.

Myslíš, že jen děláme, co nám řeknou ostatní?

Nejhorší na tom je, že to vůbec takhle není. Naše názory o tom, jak se má žít, náš vnitřní navigační systém, často nabereme, ani nevíme jak. Na úplném začátku od rodičů a nejbližší rodiny.

Děláme to, díky čemu u nich budeme hodná holčička nebo chytrý chlapeček.

To je úplně v pořádku. Jenže jak rosteme, zapomínáme se na tyhle staré vzorce znovu podívat a rozhodnout se, zda podle nich opravdu chceme fungovat.

Zkrátka jedeme dál podle starých map, aniž bychom se podívali, co na nich je. A tak se stane, že si všimneme, kam jsme to došli. Najednou si všimneme, že jsme ztloustli, chodíme do práce, která nás nebaví a vídáme se s lidmi, které vždycky jen přetrpíme.

To vypadá, že jsi musela změnit opravdu všechno…?

Je to tak. Začala jsem zkoumat, co o změně a hledání úspěchu říkají psychologové, terapeuti, buddhisti, motivační řečníci i guru. Pustila jsem se do usilovného hledání pravdy o tom, co opravdu chci.

Cestou mi pomohla hypnoterapie, holotropní dýchání, stavy rozšířeného vědomí i meditační kurz. Každý krok pro mě byl přiblížením k tomu, kdo jsem a jaký život skutečně chci.

Co jsi zjistila nejdůležitějšího?

Takové věci jsou dvě. Jsou pro mě tím největším pokladem, který jsem za poslední vskutku transformační rok objevila.

První z nich je, že je jen jedna odpověď na všechny otázky. Jako psycholog jsem si vždycky myslela (a taky nás to tak učili), že se ke každému člověku a ke každému problému má přistupovat individuálně. Naučila jsem se, že zjednodušení je možné jen tak, že nacpu člověka do některé ze škatulek diagnózy.

Měla jsem za to, že u každého ze svých klientů musím přesně vědět, co a proč řeší a přijít s na míru ušitým řešením. Což s sebou samozřejmě neslo strach z toho, že nemám dost zkušeností.

Poslední rok hledání pravdy mi ukázal, že jde jít i zcela jiným směrem. Není potřeba aplikovat množství postupů, nástrojů, knih a znalostí. Je možné jít i cestou integrace a zjednodušení. Co když se už nikdy nemusíme pro radu a pomoc obracet ven?

Co když máme ten nejpřesnější a nejpravdivější navigační systém vždycky v sobě?

Je tomu opravdu tak. Každý máme něco, čemu můžeme říkat Self, čisté vědomí, Vnitřní bytost nebo Vyšší já. Vyberte si podle toho, který myšlenkový směr je vám nejbližší. A tohle Vyšší já má všechny odpovědi.

A co je tím druhým pokladem, který jsi objevila?

Meditace. Rozhodně meditace. Poprvé jsem se s buddhismem a tímhle pojmem setkala už v šestnácti a tehdy mi dělalo velké potíže zachytit, o co se jedná.

Mimochodem je velmi zajímavé, že se po nás celou školní docházku a prakticky pořád chce, abychom se na něco dobře soustředili, ale nikdo nás to nikdy neučil.

Meditaci jsem pro sebe objevila teprve až ve chvíli, když jsem ji provozovala v tichu, deset hodin denně deset dní v kuse. Tenhle meditační kurz se jmenuje Vipassana a je to jedna z věcí, kterou bych doporučila úplně každému. Druhá věc, kterou doporučuju, je pít hodně vody.

K čemu je mi meditace dobrá?

meditace

Ke svému úžasu jsem před rokem zjistila, že vůbec netrávím čas tím, že bych se podívala jakým způsobem můj mozek myslí. Sice pořád na něco myslíme, něčemu se věnujeme a něčím se trápíme, ale jak to vzniklo?

Meditace je přesně tímhle nástrojem. Stačí si na patnáct minut denně sednout se vzpřímenou páteří a pozorovat proud vzduchu na špičce nosu a nad horním rtem. Mysl se vám zatoulá do jednoho výdechu a nádechu. To je úplně v pořádku.

Podívejte se, kam se zatoulala a pak pozornost zase vraťte k dechu. Dělejte to pravidelně a začnou se dít zázraky.

Je to něco, co se učí účastníci Tvého kurzu Manuál na Mozek?

Ano, taky. Kurz vzniknul jako neskutečná touha podělit se o to, co jsem zjistila. Za poslední rok se pro mě díky mému objevu změnilo hodně věcí. Poprvé v životě jsem spokojená ve svém těle, žiju zcela bez stresu, pravidelně cvičím, spím i jím. Co je velmi zajímavé, že přesně ve chvíli, kdy jsem se přestala neustále obávat o budoucnost, přicházejí ty nejlepší příležitosti a život mě čím dál více baví.

Nemohla jsem jinak, než to začít předávat i druhým.

Vzniknul kurz Manuál na Mozek, ve kterém lidem nejdřív ukazuju, že činnost našeho mozku je něco, co můžeme pozorovat a co má svá jasná pravidla.

Mozek je tak trochu hysterka a hlavně se nám snaží zachránit život, proto se jeho pravidla točí hlavně kolem naší bezpečnosti.

Chudák se trochu zaseknul v pravěku, takže do teď nepozná, jestli na nás útočí medvěd, nebo máme vystoupit před sálem plným lidí.

Účastníci kurzu se také dozví, jaké konkrétní nástroje mohou začít používat, aby na svůj mozek vyzráli a nadobro se tak zbavili svého strachu. Klíčem je vždycky každodennost a proto odejdou se svým osobním rituálem, který jim každý den pomůže se dostat do kontaktu se svým Vyšším já (svým opravdovým já, chcete-li) a mít tak během dne potřebný nadhled.

Kde se můžu na kurz přihlásit?

Kurz se bude odehrávat ve Stromka Centrum. Přihlásit se na něj můžete zde >>

O Alžbětě:

Jsem průvodcem ke svobodné duši. Z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, nebýt sám sebou. Jaké je žít v úzkosti, únavě a strachu z budoucnosti. Znáte to taky? Našla jsem pro vás způsoby hledání štěští, které už neodejde. Se mnou najdete sami sebe – svoji sílu, svoji duši. V terapeutické praxi kombinuji přístupy klasické psychoterapie s koučováním a důrazem na přirozenost každého člověka.

Služby:
individuální psychoterapie, práce se skupinami, psychologické individuální i párové poradenství, krizová intervence, práce se stresem a zvládání náročných životních situací, vedené relaxace a meditace

Předchozí článek Další článek
%d blogerům se to líbí: